Můj pohled na chov velkých špiců
Je to už 12 let, co jsem se začala zajímat o velké špice, protože jsem toužila po bílé fence. Zjistila jsem, že v ČR v těch letech bylo minimum odchovů. Proto jsem se rozhodla odchovat experimentální mezirázový vrh s vlčí fenkou a velkým bílým psem. Bílí se sice časem narodili, ale vytoužené bílé pokračovatelky chovu jsem se nedočkala a nepodařilo se mi ani importovat bílou fenu ze zahraničí. Řízením osudu jsem se dostala k velkým černým špicům a v roce 2018 se naskytla příležitost získat černou fenu na chov a výstavy z Německa. Společně s druhou chovatelkou, se kterou mám fenku ve spolumajitelství, jsme začátkem roku 2019 podnikly cestu k holandským hranicím, kde se Ursa narodila. Fenka bydlí většinu času u své druhé majitelky. Je velmi přátelská k lidem, psům, výborně vychází s kočkami i ostatními zvířaty.
V době dospívání přišlo zklamání, feně chyběly 2 premoláry. Výstavy jsme zavrhly a chov na fence velmi zvažovaly. Nový standard z roku 2019 uvádí chybějící premoláry jako hrubou vadu. Fenku jsme nechaly vyšetřit. O zařazení do chovu nás nakonec přesvědčily výborné výsledky zdravotních testů. Po absolvování bonitace jsme se začaly rozhlížet po krycím psovi. Vlastním krásného psa velkého černého špice, ale bohužel pro mé přesvědčení není na tuto fenku vhodný. Koeficient vzájemné příbuznosti těchto dvou jedinců je kolem 7% na 4 generace, a to je z mého pohledu hodně. Zatímco u nás i v zahraničí s tím někteří chovatelé nemají problém, já považuji příbuzenskou plemenitbu za neomluvitelnou, zvláště v takto celosvětově málo početné populaci. Příbuzenskou plemenitbu beru jako faktor, který značně zvyšuje riziko zatížení populace genetickými defekty. Nepodařilo se nám vybrat pro Ursu vhodného černého nebo hnědého psa a to ani u nás, ani v zahraničí.
Abych trochu přiblížila situaci, chov v zahraničí se za posledních 5 let významně posunul. Došlo k velkému rozmachu chovu bílých špiců, kterých je přibližně dvakrát víc než černých. Většina bílých špiců je odchovávána pod záštitou organizací spadajících pod FCI. V tomto směru se chov černých špiců výrazně zhoršil. V Německu, v zemi původu plemene, hodně chovatelů velkých černých špiců odešlo od FCI. Vzniklo mnoho jiných organizací, zastřešujících i chov špiců. V těchto klubech se odchovávají štěňata velkých špiců sice většinou s ohledem na zdraví, psi jsou na naše poměry nadstandardně vyšetřeni, ale bez ohledu na konečnou barvu štěňat. V chovu jsou vlkošedí, strakoši, modří a jsou také chovatelé, kteří se zaměřili na chov velkých špiců v merle zbarvení. Aktuálně je více než polovina vrhů velkých černých nebo hnědých špiců odchována mimo FCI. Výhodou chovu v těchto organizacích je, že umožňují chov na jedincích s nestandardním zbarvením.
V roce 2004 se v Německu pro rozšíření genofondu populace povolilo krýt společně velké bílé a černé špice, ale ve skutečnosti se této možnosti mezi chovateli začalo ve velké míře používat až před pár lety. U nás jsme do chovu velkých použili vlčí špice. Pro naše odchovy s vlčími předky v rodokmenu prakticky neexistuje možnost, že by si je mohli koupit chovatelé v Německu, kteří chovají pod VDH(FCI). Někteří naši chovatelé zase nechtějí mít v rodokmenu jedince s bílými předky. Obě cesty křížení s jinak zbarvenými jedinci vedou k tomu, že černá barva není u většiny černých špiců dominantní. Co si pod tím představit? Pod krásnou černou barvou srsti se skrývá i založení na barvu bílou, vlkošedou, krémovou, černou s pálením i modrou. Spojením dvou jedinců s recesivním alelou Ky se mohou tyto barvy u potomků plně projevit. Navíc mohou psi nést gen pro strakatost, v případě, že toto založení mají oba rodiče, mohou se narodit i strakoši. Jedinci s pouze černými a hnědými předky ve čtyřgeneračním rodokmenu jsou už prakticky minulostí, jejich už pouze pár. Většina velkých špiců má „barevný“ rodokmen, tedy s bílými, černými anebo vlčími předky. Zajímavostí je, že ani v Německu chovatelé z FCI organizace nejsou zcela jednotní v postupu regenerace plemene. Minimálně jeden velký černý špic odchovaný pod jinou organizací dostal povolení k chovu do registru VDH. Pes má v rodokmenu černé, hnědé, bílé i vlčí předky. Proč to někdy jde a jindy ne? Nevím. Možná se zde promítá obava chovatelů o zachování jednobarevných černých nebo hnědých špiců. Z mých zkušeností a z rozhovorů s jinými i zahraničními chovateli je z řad laiků menší zájem o jednobarevná štěňata, než o líbivé krémové nebo jinak zbarvené štěně.
Chov se dostal na takovou nějakou pomyslnou hranici, kdy dva černí rodiče nebudou mít jen černé potomky. Vlčí špicové a keesové nemají vyšetřené barevné lokusy. Jejich barva je léty tak stabilizována, že vlčí špic, až na vzácné výjimky, se v jiné barvě nenarodí. Takovýto jedinec je prakticky raritou. Dovoluji si říct, že nenesou alelu Kb pro dominantní černou barvu, budou tedy založeni Ky, a tak výsledná barva bude ovlivněna vlohou na lokusu A. Buď mají alelu Aw, nebo u extrémně krémových jedinců může být Ay. Jak jsem psala výše, většina velkých černých není dominantní na černou barvu, tzn. že nenesou od obou rodičů alelu Kb. Takže další přidávání nové vlčí krve je třeba zvážit, bude se rodit více vlkošedých než černých jedinců. Dokládá to i chov v Polsku, kde před pár lety kryl černou fenu vlčí pes. Fenka pocházela ze spojení černého a vlčího špice. Pouze tři jedinci z osmi byli černí. Černá fena z tohoto vrhu byla kryta černým psem, který měl také vlčí předky a narodilo se pět vlkošedých a pouze dvě černá štěňata.
Otázkou je, co s jinak zbarvenými jedinci. Mají chovatelé vlčích, nebo keeshondů zájem o zařazení takových jedinců do svého chovu? To nevím. Ať si odpoví každý sám. Tyto otázky se týkají pouze barvy. Dále se ve světě mezi chovateli vede polemika ohledně povah. Vlčí špicové nebo Americké Eskima mají jinou povahu než velcí. To je částečně pravda, ale jak zachránit velké špice bez těchto potomků, kteří nemalou měrou pomohli rozšířit již tak úzký genofond. Má smysl zachraňovat jakékoli plemeno za cenu nadměrné příbuzenské plemenitby?
Provedení testů barevných vloh u naší fenky Ursy dokazuje, že se nelze řídit pouze barvou rodičů. Fena má v rodokmenu čtyři bílé jedince vyskytující se ve třetí a čtvrté generaci, tedy poměrně daleko. Bylo pro nás překvapením, že má vlohu pro bílou barvu. A právě tohle nakonec rozhodlo o tom, že jsme začaly hledat bílého krycího psa, protože by se mohlo narodit bílé štěně. Vybrali jsme psa, který má zdravotní vyšetření a barevný test. Takže nám dopředu bylo jasné, že se mohou narodit bílí, krémoví a černí jedinci. Černí budou mít pravděpodobně bílé znaky, ale bez možnosti narození strakoše. Samozřejmě jsme nevěděly, kolik štěňat a v jaké barvě se narodí. Pravdou je, že když nastal den „D“ a jako první se narodil krémový pes, tak nám zatrnulo, kolik takových nestandardních ještě bude? Občas se stane, že se nějaký vrh narodí v nestandardní barvě. Ale nakonec byl osud příznivý a dále přišla na svět dokonce 3 bílá a 4 černá štěňátka s bílými znaky. Je škoda, že byl problém vybrat z českých zájemců o štěňata někoho, kdo by měl zájem o další chov. Polovina vrhu je tak v rukou pečlivě vybraných chovatelů v zahraničí.
Co říci závěrem? Chov psů se významně posunul. Prioritou dnešního chovu by mělo být zdraví fyzické i genetické, a teprve potom preference barev, které se mohou narodit. Pokud známe barevné vlohy rodičů, můžeme mít celkem jasnou představu o možných barvách štěňat. Samozřejmě, chov není statistika, může být ve vrhu pouze jeden jinak zbarvený jedinec a může jich být víc. Dovolím si říct, že v současné době jsou velcí špicové ze všech velikostních rázů prakticky nejvíce testovaní. Mnoho jedinců má vyšetřenou dysplazii kyčelních a loketních kloubů, luxaci patel. Pro špice jsou v zahraničí povinné genetické testy na PRA ( progresivní atrofie sítnice ) a OCA2 ( okulokutánní albinismus ), což jsou oční choroby. Na jednu stranu je to super, na druhou stranu chápu, že pro mnohé majitele je to finančně velmi nákladné. Přesto si myslím, že nelze dále pokračovat stejně jako v počátcích chovu, kdy chovatelé neměli možnost provedení genetických a zdravotních vyšetření, která jsou v dnešní době dobře dostupná. Zodpovědným chovem a výběrem chovného páru, můžeme výrazně eliminovat výskyt nemocných jedinců.
Jarmila Krpcová a kolektiv přátel