Plemeno německého špice je nejvariabilnějším plemenem FCI, co se týká počtu velikostních rázů a barev. V počátcích registrovaného chovu špiců byly jen dvě velikostní variety, a to malý a velký špic. Teprve později došlo k rozdělení plemene na další velikostní rázy: trpasličí, malé, střední, velké a vlčí špice. Tři nejmenší velikostní rázy mají desítky uznaných barev, zatím co standardně zbarvený velký špic je černý, hnědý nebo bílý. Mnohem rozšířenější a známější je vlčí špic, který je přibližně stejně vysoký jako velký špic, ale zbarvení má pouze vlkošedé.

 

    Velký špic je velký pouze ve srovnání s ostatními rázy špiců. Se svou výškou od 42 do 50 cm a váhou od 17 do 23 kilogramů, spadá spíše do kategorie středních plemen psů. Němečtí špicové se pyšní dvojitou srstí složenou z dlouhých rovných pesíků a krátké, husté, vatovité podsady. Bohatá podsada jim poskytuje spolehlivou ochranu v každém počasí po celý rok. Může proto být chován jak celoročně venku, tak pobývat v domě. Mohlo by se zdát, že takovou ozdobu je nutno udržovat denně, ale opak je pravdou. Špic i při minimální péči vypadá vždy upraveně. Srst stačí česat přibližně jedenkrát týdně a časté koupání je spíše na škodu. Výbornou vlastností špicí srsti je její samočisticí schopnost. Nečistoty, které ulpí v kožíšku špice po procházce v blátě a dešti, samy vypadnou po uschnutí srsti. Pouze bodláky a větvičky je majitel nucen jako u jiných psích plemen mechanicky vyčesat. V době línání, tedy dvakrát do roka, je potřeba vyčesávat špice častěji, abychom usnadnili její výměnu pro následující roční období.

 

    Německý špic je pes se skvělou povahou, se stále dobrou náladou, úžasný společník, který je ochoten nás všude a vždy doprovázet. Je to rodinný mazlík a přitom za plotem výborný, bystrý hlídač, kterému žádná nekalost neujde. V podvědomí laické veřejnosti je zakořeněna nedůvěřivost špice k cizím lidem. Platí to především pro hlídání svého teritoria a majitelova obydlí. Se špicem každého velikostního rázu můžete bez obav doma přivítat návštěvy, jít do společnosti či věnovat se psím sportovním aktivitám. Správně vychovanému jedinci nevadí zájem cizích lidí a to ať už dospělých nebo dětí, nechá se od nich pohladit. Špicové také dobře snáší přítomnost jiných psů i jiných zvířat.

 

    Velký špic je pes s velkým srdcem a dokazuje to i příběh chovatelky a majitelky několika velkých bílých špiců, paní Budínské. Ta o sobě může tvrdit, že kdyby nebylo velkého špice, který patřil její babičce, asi by se nenarodila. Příběh se stal na konci první světové války, kdy v zemi panoval velký hlad. Evropou tehdy táhli vojenští zběhové, kteří pro trochu jídla vyvražďovali celé rodiny. Babička paní Budínské bydlela na polosamotě, měla tři malé děti. Byla na všechno sama, protože dědeček byl ve válce. Jednou je v zimě za soumraku přepadla tlupa zběhů, kteří se snažili dostat do domku, ale špic jim v tom s hlasitým štěkotem bránil. Došlo k potyčce, při níž pes za babičku a děti položil život probodnut bajonetem, nicméně svým štěkotem stačil vzbudit obyvatele blízké vsi a ti přišli na pomoc. Zásluhou tohoto statečného špice přežila babička i děti, z nichž nejmladší byl tatínek budoucí chovatelky paní Budínské.

 

    Špic byl u nás a v okolních zemích ještě do nedávna jedním z nejrozšířenějších a nejznámějších plemen. Uplatňoval se jako hlídač téměř na každém dvorku, dříve hojně doprovázel formany a hlídal jejich náklad. Situace se změnila s příchodem jiných módních plemen, která velkého špice poslala do spodních příček žebříčku oblíbenosti, až téměř do zapomnění. Tento nepříznivý trend se začal projevovat už koncem 19. století, a to i v zemi původu plemene, Německu. Bohužel, zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se tato situace měla zlepšit.

 

Velký špic a jeho chov

    U nás je chov špiců organizován Klubem chovatelů špiců. Když se podíváme do historie chovu špiců, není pro zasvěcené asi žádným překvapením, že v rodokmenech velkých bílých i černých špiců se vyskytují i vlčí předkové. V rodokmenech velkých bílých špiců se v 70. letech minulého století objevuje vlčí pes Augur Stříbrný stín CS z prvního vrhu vlčích špiců u paní Šťastné. Jednou ze zakladatelek chovu černých špiců pak u nás byla fena Benetta Stříbrný stín CS. Ta se narodila ze spojení dvou vlčích špiců, kteří měli v rodokmenu tři barvy – vlčí, černou i hnědou. Také vrhů, v nichž byla spojována barva černá a bílá, bylo více. Příkladem vícebarevného rodokmenu, kde se vyskytuje barva černá, vlkošedá i bílá může být třeba pes Kasian z Tichého háje CS, narozený v roce 1974 ze spojení černého psa a bílé feny.

 

    Na zkušenosti z počátku chovu jsme byli nuceni se rozpomenout a navázat. Přibližně před 14 lety se u nás situace v chovu velkých černých špiců stála neudržitelnou. Měli jsme v republice poslední chovné psy v barvě černé a jednu fenku. Proto v roce 2004 byla v chovatelské stanici Re-Jan Moravia chovatelky pí Nociarové pro regeneraci chovu použita fena vlčího špice. Tento vrh byl úspěšný, narodilo se 11 černých štěňátek. Druhá fena vlčího rázu, která byla v roce 2005 úspěšně využita pro regeneraci chovu, patřila panu Botíkovi v chovatelské stanici z Vlčkovského údolí. V tomto vrhu se narodila pouze 3 štěňátka: 1 černá fena, 1 černý pes a 1 pes vlkošedého zbarvení. Jedinci z těchto vrhů založili dvě nepříbuzné krevní linie současných velkých černých špiců. Z prvního vrhu dále v chovu pokračovala jedna fena černého zbarvení, z druhého oba černí jedinci.

 

    Přes veškerou snahu skupiny chovatelů následující čas příliš příznivý k velkým špicům nebyl. Do chovu bylo sice zařazeno bezmála 80% z celkového počtu narozených štěňat, ale další odchovy se nepodařily. Z tohoto důvodu byli velice záhy jedinci z obou krevních linií spojeni. A nyní stojíme opět na začátku regenerace tohoto celosvětově kriticky ohroženého rázu.

V roce 2013 se u nás nenarodila žádná štěňátka velkých špiců v černé barvě. K dnešnímu dni máme chovné pouze čtyři černé feny, z nichž chovatelé plánují v roce 2014 využít tři. Chovných psů – samců je poměrně dostatek, ale pouze v různém stupni příbuznosti k těmto třem fenám. Máme i jednoho zcela nepříbuzného černého psa, který se narodil z experimentálního spojení mezi vlčí fenou a velkým bílým psem. Původně toto spojení bylo uskutečněno pro oživení krve velkých bílých špiců. Pro rozšíření genofondu bude třeba použít znovu do chovu velkých špiců i další, v rámci možností nepříbuzné, vlčí jedince. V současné době už někteří majitelé vlčích fen projevili zájem o regeneraci velkých černých špiců a chtějí udělat něco pro záchranu plemene. Protože všichni naši velcí černí mají v rodokmenech nějaké vlčí předky, narodí se v takových vrzích štěňata obou barev, černá i vlkošedá.

 

Situace není mnoho lepší ani v Německu, zemi původu plemene. Nepoměrně větší země má mnohem více vrhů, nicméně všechny jejich odchovy mají stejné černé předky v rodokmenech, jako máme u nás. Němečtí chovatelé nepřidávají do chovu velkých černých špiců žádné jedince jiných barev, ojediněle se vyskytne vrh, kde dojde ke spojení barvy černé a bílé. Tímto postupem ovšem dochází stále k navyšování příbuzenské plemenitby. Ve větší míře se opakují spojení rodičů a tím se následně omezuje další využití psů a fen v chovu.

 

    V bílé barvě vypadá situace podobně. Před časem v Německu přikročili k regeneraci chovu velkých bílých špiců dovozem jedinců plemene American Eskimo. Toto plemeno se chová ve třech velikostech, toy 22-30 cm, mini 30-38 cm a standard 38-48 cm, a má povolenou barvu nejen bílou, ale i krémovou. Plemeno bylo vyšlechtěno z německých špiců, kteří se do Ameriky dostali na začátku minulého století a tak zcela určitě mají se soudobým německým špicem společné předky. Německá chovatelka velkých bílých špiců paní Lauermann importovala dvě fenky plemene American Eskimo ve velikosti standard. Obě byly již použity v chovu a jejich potomci už se zapojili i do našeho chovu velkých bílých špiců. Dále v Německu našli i velké bílé psy a fenky, kteří vykazují znaky plemene a byli zařazeni do tzv. pomocného registru. Každý takový jedinec je cenný a může dodat do chovu novou krev.

U nás se chovu velkých bílých špiců ještě donedávna hodně věnovala paní Ježková, která k nám importovala fenku z Holandska a nyní převzala hlavní štafetu paní Budínská. Ta se svým fenkám zcela věnuje, hojně prezentuje plemeno na českých i zahraničních výstavách. Opakovaně vyjíždí za krytím do zahraničí a vybírá nepříbuzné psy, kteří jsou pro náš chov významným přínosem. I proto došlo v poslední době u nás k rozvoji chovu bílých špiců. Přesto musíme dále usilovat o co největší genetickou variabilitu, neopakovat spojení a snažit se udržet populaci odchovů alespoň na dvou vrzích za rok, aby nedošlo opět k poklesu množství chovně využitelných jedinců.

 

Špic, jeho výchova a výcvik

Dnešní doba přeje psům. Nabízí se nám hodně možností, jak využít volný čas se psem. Jedním z koníčků mohou být pro majitele psů výstavy. Máme zde mnoho úspěšných špiců, psů i fen, kteří na výstavách opakovaně vyhrávají. Na světové výstavě v Bratislavě v roce 2009 jsme měli z našeho chovu čtyři světové vítěze. Ve velkých černých získali titul světového vítěze pes Formator Fertis z Vitonského panství a fena Angie z Vlčkovského údolí. Ve velkých bílých byl vítězem Benny z Osečských hájů a titul světová vítězka mladých si odnesla Ambra Kyjská zahrada. Pochlubit se takovými výstavními úspěchy, navíc psů z vlastního chovu a při tak malé základně, může u nás jen málo chovatelských klubů. To činí velkého špice velmi zajímavým pro lidi, kteří teprve hledají vhodné plemeno pro úspěšnou výstavní kariéru.

 

    Také je možné se poohlédnout po nějakém psím sportu, který by bavil oba, majitele i psa. Na cvičištích je toho hodně na výběr: třeba klasický sportovní výcvik, agility, flyball, dog dancing, dog treking, coursing, dog racing atd. Klasický výcvik představuje asi nejznámější možnost výcviku. Máme u nás několik představitelů plemene velkého špice, kteří mají složené tyto zkoušky: ZZO, BH, ZOP, ZPU 1, OB-Z, Coursingová licence, agility zkoušku A1. Vlčí špicové, kteří jsou mnohem rozšířenější než velcí, jsou také častěji ve výcviku vidět a najdeme zde také psy s více složenými zkouškami, než je tomu u velkých. Nejúspěšnější vlčí špic byl Akim z Viktorinku, který měl složeno přes 15 zkoušek záchranářského výcviku.

Jak je vidět špic je opravdu univerzálním plemenem.

 

    Poměrně populárním psím sportem je agility. Špic asi nikdy nebude patřit k nejrychlejším psům, ale je hodně fixován na majitele a proto se poměrně snadno cvičí. Je to také velká zábava a prospěšný pohyb pro psa i pro jeho majitele. Velký špic se svou výškou většinou těsně nad 43 cm je trochu hendikepován, protože musí skákat nejvyšší tj. 60 cm překážky. Pravděpodobně tedy díky stavbě těla nebude v tomto sportu nijak vynikat. Ovšem určitě zvládne parkúr dobře zaběhnout. Vždy záleží na schopnostech konkrétného psa a jeho psovoda. Z vlastní zkušenosti doporučuji si tento sport vyzkoušet i se špicem. Pokud se Vám podaří ve výcviku dopracovat na nějakou úroveň, není problém vyzkoušet si své dovednosti v nějakém závodě nebo složit zkoušku. Můžete se směle poměřovat se psy jiných plemen a dokonce se zúčastnit i republikového mistrovství špiců v agility, kterého se každoročně účastní špicové všech velikostí.

 

    Také se říká, že špic nemá lovecký pud, ale na cvičišti se dá s nimi vyzkoušet všechno, možná i dog racing, což je běh přes překážky za návnadou na krátkou vzdálenost. Vždy záleží na konkrétní povaze psa a také na tom, co majitel chce vyzkoušet. Pokud se nechcete věnovat speciálnímu výcviku, dá se špic vycvičit jen v běžné poslušnosti a to i doma na zahradě. Špicovi budou stačit delší, či kratší procházky v přírodě a přizpůsobí se i páníčkům, kteří si nemohou dovolit ani ty. Hlavně že je ve společnosti svých blízkých, jen samotu zrovna nemiluje.

 

Na závěr jen trochu přání

Na fotkách se velký špic mnohdy tváří jakoby se smál, ovšem co se týká počtu velkých špiců u nás i ve světě, moc důvodů pro úsměv nemá. Proto můžeme velkým špicům jen popřát dostatek nových nadšených příznivců, kteří se budou věnovat jejich chovu zodpovědně, najdou si cestu k tomuto ohroženému plemeni. Příznivců, kteří si pořídí velkého špice jako kamaráda a společníka a budou se tím podílet i na propagaci plemene.

 

(Nakonec takový nezařazený úvahový odstavec. Tak se mi to honilo v hlavě.)

    Proč vlastně zachraňovat velké špice a proč právě u nás?

Zde se shodneme na tom, že chov psů patří ke kulturnímu dědictví lidstva. Patří sem i špic, jako člen tzv. primitivních plemen. Psy tohoto typu můžeme spatřit na společných zobrazeních lidí a psů z různých dob. Špic není z plemen, která se náhle objevila a právě proto je nemůžeme nechat odejít. Se špicem by odešla i jeho povaha dlouhodobě formovaná po boku člověka až do vyložené závislosti. Zachováním plemene tak můžeme zachovat i kus naší historie.

    Proč tyto starosti nenechat Němcům, kterým toto plemeno patří? Psi neznají hranice. Špicové byli doma nejen v Německu, ale i u nás a jinde. Jestliže se v mnohém ke starým tradicím hlásíme a křísíme je, neměli bychom mezi psy zapomínat na špice. Situace v našem chovu sice není ideální, ale stále jednou z nejlepších na světě a je tak naší šancí i závazkem do budoucna. Nabízí se i spolupráce s Německem, ale zatím se daří spíše mezi jednotlivými chovateli než na úrovni chovatelských klubů. Také cesta, kterou jde organizovaný německý chov, není tou, po níž bychom mohli a úplně chtěli jít u nás. Při dnešních počtech velkých špiců a jejich vzájemné příbuznosti se ani nemůžeme omezit jen na Německo, ale sledovat situaci všude a spolupracovat s chovateli odkudkoliv. Naší výhodou je i přetrvávající všeobecný zájem Čechů o chov psů.

 

 

Napsala Jarmila Krpcová a kolektiv spolupracovníků